Dvacet měsíců jsem nebyl na lyžích. A není moc jasné, jak to bude dále. Proto jsme chytili za pačesy první šanci okolo 28. října a vyrazili.
Penzion Petra objednávala den před odjezdem a podařilo se to skvěle. Bergreich je pěkný statek, kde mají tři pěkné velké apartmány, vysoko nad hlavní silnicí. Nedokážu moc dobře představit, jak by se k němu jezdilo při velkém sněhu. Ale v údolí bylo počasí spíše jarní než podzimní.
Vyrazili jsme 27.10. přes den a tak jsme se stavili v Garmisch-Partenkirchenu a prohlédli si nádhernou soutěsku Partnachklamm.
Potom následovaly tři dni lyžování na ledovci. V podstatě se stejným scénářem. Ráno autem od penzionu v 1500m.n.m dolu do údolí do 1200m.n.m. do Soldenu a nahoru k ledovci do 2650m.n.m. Tady už celý den jenom lanovkou na vrchol 3250n.m. Moc možností na výběr nebylo. Černá vedle sjezdovky, kde se jel světový pohár. Modrá okolo. Nebo sjezdovky na druhé straně kopce za tunelem. Tam bylo dost lidí, narvaná lanovka, která byla nakonec v sobotu zavřená kuli větru. Dobrá varianta byla počkat do odpoledne, kdy to zabalí tréninky družstev a sklidí tyče. Pak se dalo jezdit na horní kotvě nad černou.
Sněhu moc nebylo. V podstatě ledová hora s nastrouhaným sněhem. Ráno trochu manšestru. A ani odpoledne to opravdu neměklo. Vítr sjezdovky dokázal vyfoukat to lesklého ledu. Takže spíš na brusle než na lyže.
Nicméně "Hurá!", lyžovalo se.
V neděli jsme jeli domů zase přes den. Stavili jsme se v Umhausenu a šli se podívat na Stuibenfall. 160 metrů vysoký vodopád na jehož vrchol vede neskutečná technická cesta po kovových roštech. A ještě jsme stihli kouknout na jezero Piburgersee. Je sice na kopci, je ledovcové ale jinak nic moc.
