úterý 3. ledna 2017

Nový rok ve Flachau

Krátké vánoční svátky prodloužené až do pondělí jsme strávili lyžováním ve Flachau a v okolí. Bylo to celých plných sedm dnů na sjezdovkách, kratších dnů, protože se dost brzy stmívalo. Počasí vyšlo velkolepě, nasněžilo, a pak už jenom svítilo sluníčko. Nakonec to byla jedna z nejlepších lyžovaček. Také pro to, že jsem vydržel v kuse celých sedm dní. To se mi už pár let nepodařilo.

Při ubytování v penzionu Hubergut bylo vidět, že od minule prošel rekonstrukcí. Pokoje byly vybavenější a cena vyšší. Co se nezměnilo, byla ukrutná zima na pokojích v prvních dvou dnech. To jsme byli v penzionu sami.


Něco ke střediskům.
Flachau mělo ještě málo sněhu, ale zdálo se mi lepší než minule. Zejména sjezdovka podle Rote 8er Gondole byla skvělá. Zato Flaying Mozart byl ledovatý a nepříjemný.

Wagrain měl také málo sněhu a dost lidí. Nezklamala dlouhá červená do Alpendorfu. Jinak spousta přejezdů a nic moc.
Hauser Kaibling byl pokus prozkoumat neznámou oblast. Vyznačoval se neočekávanýma frontama a spoustou lidí na přeplněných sjezdovkách. Vyjedete do poloviny a můžete se rozhodnout, zda si stoupnete do velké fronty nebo hodně velké fronty. Co chvíli někoho sváželi.
Zauchensee je středisko, které stavěli pro lyžaře. Velké garáže přímo pod lanovkou a možnost vybrat si, na kterou stranu údolí člověk vyrazí. Nebo zda přejede na Flachauwinkl. Pokud se vyhne sjezdovce, na které se pořádá světový pohár a která se asi nedá upravit pro normální lyžaře, tak si užije kdekoliv. A pokud se parkuje ve Flachauwinkl, tak je to asi pět set metrů od dálnice přímo do Salzburgu a domů.
Reiternalm a Hochwurzen s parkováním v Pichlu bylo největší překvapení, které jsme rádi hned zopakovali. Jedná se o staré středisko, které se všude pyšní oceněním třech zlatých za kvalitu. Že je staré se dá poznat z toho, že tam je dost málo lyžařů. Sláva. Že sjezdovky jsou hodně široké a upravené, že všude je spousta dobrých hospod. Vleky a sedačky nejsou zrovna nejnovější. Kvalita se dá poznat například z toho, že na mnoha místech se trénuje. Ale sjezdovky jsou tak široké, že nikde nevzniká pocit nějakého omezení. Na Hochwurzenu mimo sjezdu na parkoviště, který je po úzkých cestách jsou sjezdovky široké až extrémně.



SportTracker konečně rozlišuje při lyžování cesty nahoru a dolů. Dá se docela dobře odhadnout, kolik se skutečně nalyžuje. Zvládali jsme i přes třicet kilometrů za den a to považuji za docela dost.

760EUR ubytování, 780EUR 2x7 a jeden 6 skipas, 280EUR jídlo + nafta, pojištění = cca 51kCZK

neděle 10. července 2016

Halbendorfen See

Po roce zase v kempu u Halbendorfen See, abychom stihli to, co jsme doposud nestihli, a zopakovali to, co stálo za to zopakovat. 2.-9.7.


Sobota - zabalit a v klidu odjezd do kempu u Halfendorfensee.

Neděle - autem do Burgu a na bruslích okolo Scheibe-See, odbočka do vesničky Riegel na oběd do místní hospody.
Pondělí - Na kole k Felixsee a zde celý den polehávání. Odpoledne rychlé koloečko směrem k Spremberku a oběd v Bohsdorfu u želviček, které tam ale letos nebyly. A nazpátek nejkratší cestou do kempu.
Úterý - Dopoledne do Saského industriálního muzea aneb bývalé briketárny. Oběd u McDonaldu v Hoyerswerdě a odpoledne kolečko okolo jezera Partwitzer See  na bruslích.


Středa - Lízání ran u stanu. Ostatně celý den bylo ošklivo.
Čtvrtek - Přes Kromlau a Berg do Bad Muskau. Projezdili jsme celý park a zkončili v hospodě u nového zámku. Nazpátek nejkratší cestou kolem jezera s mostem.


Pátek - Koupání v Barwalder See a na bruslích okolo jezera. Zastavili jsme se na rybě u Uveho jako vždycky.
Sobota - Dopoledne prohlídka elektrárny Schawarze Pumpe a odpoledne na bruslích u jezera Senftenberger See, kde se moc bruslit nedá. A tak ještě k jezeru Geierswalder See a potom domů.


Dost špatné počasí, déšť vítr a teplota nic moc. Celkem 80km na bruslích a 85 km na kole.

410EUR plus nafta, z toho  155EUR kemp.

neděle 29. května 2016

Kololoď - 20. -.29.5.2016

20.5. - Odjezd od Hlavního nádraží. Úplně nový autobus - řidiči Petr a Petr.
Po celou dobu skvělý servis, párky k snídani, podšálky jsme si mohli nechat. Dokonce i fungující záchod po celou dobu jízdy.Vedoucí zájezdu Vanda vpředu a za ní celá parta - Brtníci, Dana a Majka, Máca, Oleg s Evou, sdružení ze Suchého dolu a všichni ostatní.
video


21.5. - Příjezd do Bašky Vody za šíleného vichru. Nalodění a čekání na lepší počasí.
Ve dvě se vichr utišil, kopání a odjezd na Hvar - Vrbovska. Jednoduchý skromný přístav
s opevněným kostelem.

22.5. - cesta přes celý Hvar. Nejdříve do kopce do výšky 475mnm. Takový
hektický začátek. Pak ale celou cestu po hřebenu z kopce až do přístavu Sačuraj.
Takový klidný, zapomenutý přístávek, kde snad ani neznají turisty.


23.5. - Ráno delší přeplavba na ostrov Korčula, přístav Račišče. Malý přístav v zátoce, kde jsme se ani nohřáli. Nasedli jsme na kola a vydali se na rybí oběd, který zorganizoval hlavní Jeliman. A dále  přes celý ostrov a kopec (tentokrát 530mnm) do přístavu Korčula.


24.5. - Dopoledne prší a je zataženo. Tak jsme prohlídli staré městečko a hradby a strávili dopoledne nad jedním čajem v jedné z mnoho pobřežních restaurací. Odpoledne se vyčasilo. Vyrazili jsme k majáku za Lumbardou. Cesta zpátky po traverzovce nad pobřežím. A večer jsem se stihl ještě vykoupat.



25.5. - Přesně v sedum rychlý přejezd na poloostrov Pelješac, přístav Orebič.
Výsatek jako v den D mezi dvěma příjezdy trajketu. Jelimani (klienti z lodi Jerolím, s kterou jsme sdíleli celou trasu a které jsme si tak něžně přejmenovali včetně hlavního Jelimana) to nestihli,a loď se musela vráti ještě jednou po odjezdu trajektu.
Nejříve rozehřívací kopec 240mnm ke kostelu, potom nahoru po silnici do 440mnm a poklidně do městačka Polome na vínko k chudému Matuškovi. Nakonec ještě sjezd do přístavu Trstenik, dalšího malého přístavu v zátoce, kde kotví jeom pár výletních lodí a ke na nábřeží je pár kavárniček a jedna zmrzlinárna.


26.5. - Opět Pelješac. Co nejrychlejší přejezd do přístavu Trpanj. Což stejně značí vyjet do 250mnm a po makadamu deset kilometrů mezi stromy, kde stejně není nic vidět. Ale Trpanj je hezké městečko s plážema, stihl jsem se natáhnout do stínu palem a dvě hodiny jen tak chrupkat. K večeři byly ryby, které šéfkuchř připravoval přímo na palubě.

27.5. - Přejezd na pevninu do přístavu Zaostrog. Cesta vedla po pobřeží do Baška Vody. Po pobřeží to tak moc nešlo. Tak jsme pomalu ztráceli spolujezdce a nakonec se vyšplahali do 400mnm. To už jsem toho měl dost. Nakonec jsem se ani nevykoupal. Zato si dal pivko v krásné hospodě. Večer korunovala poslední slavnostní večeře a večerní posezení v přístavu.

28.5. - Ráno poslední snídaně na lodi a rychlé vyklizení všeho na břeh. Čas do odjezdu autobusu jsme vyplnili raftingem na řece Cetina. A protože se rozbil autobus, co nás měl odvézt nazpátek, tak jsme ho vyplnili do poslední minuty.

29.5. - Cesta autobusem zase s plným konfortem dua Petr&Petr. Se zastávkou s výhledem na řeku Krka. V devět ráno jsme už měli sundaný kola z vleku a rozcházeli jsem se na všechny strany.

Pojištění 360, Cena zájezdu 15097, 500 za jídlo
3700 za Kuny - 230reft, 100sýr, jinak jídlo a pit