Vánoce ve Flachau

21. - 28.12.

Stejně jako loni. Sháněli jsme ubytování pozdě, a tak jsme sehnali jenom týden přes štědrý den. Vánoce jsme si odbyli v pátek 20.12.. A v sobotu jsme se vzpamatovali, zabalili a vyrazili. Tentokráte jsme spali v Penzionu Prechthof u Rettensteinerových. Moc pěkné ubytování, mají devět apartmánů a jsou moc milí. A taky bylo v apartmánu teplo.

 Co se za celý týden moc nevydařilo tak bylo počasí. Zataženo, sněžení, pouze občas se mraky roztrhaly. V podstatě děs. Co se zase vydařilo bylo dobré jídlo v nově objevených hospodách.

Ale všech sedm dní jsme byly na lyžích. A sjížděli co jsme znali.

Wagrain, kde byly dlouhé červení ke kabince ještě zavřené.

Flachau od Rote 8er - nejbližší a nejlepší parkoviště. Ale strašně špatné počasí.

Reiteralm a Hochtwurzm, kde dole je led a stařičká sedačka, ale nahoře moc pěkné sjezdovky. Ty opravdu černé byly zavřené. A tak jsme skončili vždy v Hochwurzenhütte, kterou jsme vyhodnotili jako nejlepší hospodu v širokém okolí. Byly jsme tu třikrát.

Flachauwinkel měl tak hnusné počasí, že jsem strávil skoro celý den v hospodě.

Podruhé ve Flachau jsme dali i černou nahoře, ale byl to stejně nejhorší den na počasí. A nenapravila to ani jedna ze zdejších luxusních hospod.

 A nakonec jsme zase jeli na Reiteralm a potom domů přes Liezen. To bylo docela rychlý.

 930EUR permice, 725EUR ubytovani, 320EUR istatni, 50k CZK

Předvánoční Tonale po třetí

Už klasické předvánoční rozlyžování s CK-vikend a s přáteli. 14. - 16.12. Tentokráte bylo dost sněhu.

V sobotu jsme stihli projezdit celé Passo Tonale. Všechny sjezdovky byly sjízdné. Zejména Alpino, kterou jsme překřtili na Panoramatickou, ačkoliv z ní žádná panoramata vidět nejsou. A Bleis ze stejné lanovky. Letos byla parádně upravená. A na zadní ypsilonu byly zase závodníci.

V Neděli dopoledne jsem začal zase na Alpino a pokračoval na ledovci. Dal si nahoře espresso a zkusil Paradiso. Letos ale nebyla nic moc. Na objed jsme se sjeli v Ponte Di Legno.  Zde od přibližovačky byla smrtelná černá. Jinak vše dobře upraveno. A v hospodě měli Krušovice. Večer jsme zakončili na Bleis v hospodě s parádním výhledem.
 

V pondělí padla mlha jako mlíko. Na Tonale nebylo vidět na špičku lyží. Ale kdo se nevzdal a vyjel na Bleis, tak měl štěstí a občas měl skvěle připravenou sjezdovku jenom pro sebe, akorát posledních dvě stě metrů musel proplužit v mlíku. A nebo tolik štěstí neměl a strávil příjemnou hodinku nahoře v hospodě. Potom jsem se vydal probojovat přes celé sedlo na druhou stranu k lanovce Valbiolo. Asi se třemi zablouděními jsem ji našel. A odměnou bylo krásné poježdění v ypsilonu na Tonale occidentale a Contrabbandiery.

A ve čtyři do chalupy a v pět večeře a v šest odjezd. A ráno vzhůru do práce.

Velikonoce v St Anton

Velikonoce byly dost pozdě a tak jsme museli zvolit nějaké vyšší středisko.

St. Anton byla dobrá volba. Ještě jsme tam nebyli. Je vysoko položené a mělo všude hodně sněhu.

Odjezd ve středu 17. dubna ve tři odpoledne. A v devět už jsme vykládali. Nazpátek jsme jeli až po celodenním lyžování v pondělí. A doma jsme byli těsně před půlnocí.

Ubytování jsme měli v apartmánu Hause Arosa. Jenom pět kilometrů od vleků. Vlastnil to takový akurátní chlápek, co si potrpěl na čistotu a pořádek. Bylo to tak blízko, že se dalo jezdit skibusem, což jsme samozřejmě nedělali. A taky jsme dokázali být na vleku tak brzo, že lanovka ještě nejela.

Středisko má několik význačných vlastností.

Celá oblast Ski Arlberg je hodně rozsáhlá. Nastupovali jsme vždy v St. Antonu a celou jsme ji nikdy neprojeli.

Skoro všechny vleky a lanovky jsou tu strašně dlouhé, stejně tak jako sjezdovky. Opravdu to není na nějaké hoblování kopce.

Přestože bylo odpoledne i 18 stupňů, tak se daly najít sjezdovky, které byly v dobré kondici, jak říkají golfisté. Nakonec se ale stejně muselo sjet dolů, což bylo už dost boj v rozbředlém sněhu a boulích.

Ve čtyři je prostě konec a šlus. Lanovky i hospody se zavřou a místní služebníci vás dost nevybíravě tlačí dolů z kopce. To je trochu nezvyk.

Shrnutí podle SportTrackeru:

	Vleky počet	Na lyžích km	Převýšení m	Celkem km
18.4.	17	25.97	5449	46.89
19.4.	20	39.99	8402	71.69
20.4.	17	30.66	6529	59.25
21.4.	16	34.09	7422	59.87
22.4.	21	32.63	7914	60.89

Počasí opravdu vyšlo a všechny škarohlídské řeči o dešti se ukázali jako neopodstatněné. Jídlo v hospodách bylo moc dobré, i když dost drahé. A pět plných dnů lyžování už je na mě trochu moc.

Ubytovani 597EUR, Permice 654EUR, Nafta 2000CZK, Ostatní 260EUR, dohromady 41K CZK

Dolomiti Superski

Termín jarních hor, tedy jarních prázdnin, opět určilo Ministerstvo školství. A po roce zase vyhrála Sellaronda. Ubytování v městečku Badia je uprostřed Alta Badii, respektive našeho oblíbeného parkoviště Colfosco, a Kronplatzu. Takže vše podle zajetých receptů.

 

Cesta z Prahy si vzala sedm hodin. Apartmán byl veliký a pohodlný, Residence Risa, druhé patro se zimní zahradou.  

První den 10.2. bylo dost špatné počasí. A tak jsme z Colfosca akorát vyjeli k sedlu Gardena a vrátili se na Colfosco, kde jsme brousili jak černou Col Pradat, tak sedačku Forcelles a pomu Stella Alpina. To jsme prokládali sezením a jeděním v hostpodě Edellweiss.

V pondělí očekávala předpověď slabé sněžení a silný vítr. Kronplatz se zdál optimálním řešením. Piculin byl hodně zasněžený a Sylvester krásně zrobovaný i dost pozdě. Hospoda na začátku vleku Arndt v polovině Olangu byla jako minule se skvělým jídlem v dobré ceně. Takže se dalo přežít i když strašně táhlo od dveří.

V úterý se počasí začalo zlepšovat. Vyjeli jsme na Boe a dali třikrát Vallon, kde ale dost foukalo. A foukalo to i cestou nazpět dolů do Corvary. Tak jsme sjeli na Passo Compolongo a odtud jsme vyzkoušely sedačky na všechny tři směry. Všechny jsou dobré. Ještě jsme zkusili kousek dál na Arrabu, ale nakonec jsme se vrátili na naše Colfosco. Letos byl vysněžený také střed - Stella Alpina - kde byl pěkný slalom na čas. I k večeru docela jetelný.

Středa 13.2. byla ve znamení Sellaronda v oranžovém směru okořeněný Vallonem. Arraba se dala přežít, protože jela lanovka Portados. Oběd na verandě Berghotel Piz Seteur. Zase skvělý. A přes Val Gardena zase na Colfoscu. Tentokrát jsme skončili na terase restaurace Col Pradat. Terasa se vyznačuje tím, že na ní je sluníčko až do úplného západu nad Sellou.

Ve čtvrtek bylo v plánu Val Gardena a St. Ulrych. Dopadlo to jinak. Dopoledne jsme strávili na vleku Val, kde je úžasná černá. Ta se dá jezdit pořád dokola. A navíc vlek ani sjezdovka není moc dobře značený v mapách. To znamená neskutečný klid v lehátkách dole u hospody Baita Ciampac Hutte. Klid nerušilo ani vojenské cvičení, které probíhalo kolem. Odpoledne jsme zkusili černou ve Val Gardeně, kde je na černé sjezdovce skvělá a drahá Baita Lisas'alm. Asi proto se zde dalo vždy najít místo.  A k večeru Colfosco. Jak jinak. Na terase až do slunce západu.

V pátek jsme vyrazili na Marmoladu. Ale spojovací lanovka byla zavřená, fronty v Arrabě veliké, a tak jsme sjeli do Passo Pordoi. Zde na sedačce Lezuo je další úzké místo. Takže nic moc. Po obědě v Refugio Fredorala, beznadějně nejdražší v okolí, jsme se rozhodli vracet zpět přes Arrabu. A protože se nám zdálo, že lidí ubývá. Tak jsme testovali černé sjezdovky. Zkusili jsme lanovku Portavescovo, což je kabina snad pro padesát lidí, ale jede rychle. A nakonec ještě spodek lanovky Europa 1. Tady už fronta taky skoro nebyla. Černé sjezdovky byly krásné, rovné, tvrdé a úplně volné. Škoda těch front.

V sobotu jsme už jenom vyzobávali nejlepší rozinky z těsta. Ráno na černou Val. Potom do Val Gardeny. Na černé a na slalomy, které zde byly postavené k volnému užití. Na jídlo do Baita Lisas'alm a večer na do slunce západu na Colfoscu. Trochu horší pak bylo sednout do auta a vyrazit domů. Ale zvládli jsme to a ve dvě ráno jsme vykládali lyže před barákem.

Ubytování 925EUR, Nafta 60EUR + 1250CZK, Dalnice 25EUR, 966EUR Skipasy, 420EUR Jídlo a ostatni

66kCZK celkem