Se staronovými přáteli jsme se dohodli, že se k nim na chvilku připojíme při jejich čtrnáctidenním putování po Alpských vrcholech.
A tak se i stalo. V neděli 16. srpna jsme se setkali v kempu v Mayrhofenu. Situaci trochu kazil déšť, který se k nám přidal. Když jsme byli ve vodě po kotníky, tak to na nějaký success moc nevypadalo.
Ráno se počasí trochu uklidnilo, kopec jsme odložili a po obědě jsme se vydali do vesnice Ginzling na Klettersteig Nasenwand. Obtížnost C-D, jedno místo E. Což bych označil za Klettersteig obtížnosti A0. Neobyčejně dobře odjištěná a dobře značená cesta. Podrobná mapka cesty není jenom dole, ale i dvakrát během cesty.
Ráno jsme dojeli k přehradě Schlegeis 1785m a vyrazili po zelené a později po červené do sedla Alpeiner Scharte 2957m. Cesta to je krásná, nádherně natažená a dobře značená. Akorát nebylo nic vidět. Ze sedla jsme sestoupili kolem dolů na nikl, z kterého se nikdy nic nevytěžilo, na chalupu Geraer Hutte 2326m. Chalupa obhospodařovaná jenom v létě, jako všechny v okolí, překvapila pohodlím, teplou sprchou, dobrou kuchyní a přívětivou atmosférou. Počasí naopak večer překvapilo prudkou bouřkou. Ale to už jsme byli uvnitř a ukládali se ke spánku.
Ráno o půl sedmé jsme už byli po snídani a vyrazili do sedla Wildlahnerscharte 3230m. Nejdříve pěšmo, pak došlo na mačky a kousek to byl docela kopec. V sedle je horní stanice lyžařského střediska HinterTux. Zde jsme si trošičku odfrkli a vyrazili severním hřebenem k našemu cíli Olperer. Teplota tak -3°C. Namrzlá skála. Na složitějších místech jsou kramle. Tak je to tak trochu klettersteig. Před náma zdržovala německá dvojka a za námi se řítil Guide s trojkou klientů.
Jdeme nahoru
Jdeme dolů
Nahoře 3476m už bylo teplo a sluníčko a nás čekal jenom sestup jihozápadním hřebenem k autu. Musím uznat, že tento směr překonání vrcholu je lepší, než by tomu bylo naopak. Pivko na chatě OlpererHutte bodlo. Večer jsme večeřeli v kempu a ještě potom se vydali nazpátek do Prahy. 19.srpna byl docela dlouhý den.
