Zase po letech Šamonice. Tentokrát s příslibem super tahouna do kolmých cest. To se nedalo odmítnout.
Pá 13.8.2021
Pozdě večer se nám podaří s Marií zabalit a vyrazit směrem Chamonix. V noci trochu spíme a ráno dojíždíme přímo do města. Hledáme kemp. Nakonec najdeme nádherný Camping Cimes Chamonix kousek pod Chamonix v Les Bossons. Dostáváme lístek na autobus po celém údolí. Celý týden ho pilně využíváme. Stavíme stan a odpočíváme.
So 14.8.
Vyrážíme do Chamonix. Nakupujeme mačky a rukavice. Zamlouváme si ubytování na chalupě Charpoua a studujeme trasu. Je trochu zneklidňující, že popis většinou začíná slovy "stará cesta už není průchozí". Jako nejdůležitější se zdá najít žlutý čtverec na skále na druhé straně ledovce. Teoreticky jsme vybaveni dokonale.
Ne 15.8.
Autobusem do Chamonix a s malou oklikou na zubačku. První zubačkou vyjíždíme na Montenvers (1913mnm). Zde se odpojujeme od turistů a klesáme na ledovec. Nejdříve po cestě, pak po krátkých žebřících, pak po dlouhých žebřících a nakonec po suti až k moréně (1800mnm). Po ledovci asi dva a půl kilometru nahoru. Musí se přejít na druhou stranu. To je docela těžké. Středem ledovce se táhne hluboká trhlina. Nakonec na protější stěně vidíme malinký žlutý čtvereček (2000mnm). Je to zase přes morenu, vysoko po suti a po žebřících (dohromady asi 400 schodů, 300m). Pak už jen traverz a do kopce a do kopce a do kopce. Nakonec vidíme na vrcholu hřebínku malinkou chatičku. Posledních sto metrů je zase klettersteig. Dorážíme po čtvrté dost vyčerpaní.
Chata Charpoua je chatička ve výšce 2841mnm pro devět lidí. Spravuje ji paní Sarah, toho času těhotná.
Večeře je v šest, snídaně v sedm.
Po 16.8.
Po snídani vyrážíme
dolů. Zase sestup na ledovec. Tentokrát jdeme po ledu a koukáme, jak v
trhlinách cvičí děcka lezení v ledu. Občas trochu prší. Nakonec výstup po
žebřících k zubačce.
Večer dorazila Tereza. Náš
tahoun a horský vůdce. Večeříme burger v Taco Loco.
Po žebřících tentokráte dolů a cesta podle SportTrackeru
Út 17.8.
Jdeme si otestovat naší kondici. Jedeme lanovkou na Brevent. Mlha všude kolem ale neprší. Scházíme pod východní stěnu a lezeme Frison-Roche TD- 6a. Zřejmě hodně lezená cesta. Pod nástupem je sedátko, aby čekající měli pohodlí. První délka 6a. Tereze jí vyvedla jako nic. Až v cestě poznávám, že na rozlezení je to setsakra těžké. V druhé a třetí délce (5a) se s Marií střídáme ve vyvádění. Čtvrtá délka je 6a nejdříve jemná stěnka a pak kout, drsný maso. Potom lehký traverz a 5c úžasný kolmý kout. Končíme kousek od vyhlídky na vrcholu.
Fotíme a jedeme dolů.
St 18.8.
Rest day. Trochu nakupování. Velký boj s autem, které nechce nastartovat, a s power bankou, která by s tím měla pomoci, ale nepomohla. Když auto nastartujeme s pomocí dobrých duší z kempu, jedeme nabít baterii směrem na St Gervais a potom nazpátek do Chamonix. Testujeme parking pod lanovkou a jdeme na večeři.
Čt 19.8.
Vstáváme v 5:15 a v 6:10 jedeme druhou ranní lanovkou na Midi. Skvělé počasí. Po hřebenu scházíme pod jižní stěnu. Přezouváme se do lezaček, nacháváme bágly dole a vyrážíme. Snažím se vzpomenout, jaké to bylo v roce 1984, kdy jsem si zapsal "takové IV až V A0". Je to podstatně horší (podle průvodce TD+ 6a). Po odtávajícím ledovci přibyla jedna regulérní délka. A moje kondice je zcela někde jinde než dehdy. Tereza zase vyvádí a my s Marií se "vezeme". První délka decentní traverz. Druhá délka 6a v průvodci označená jako "THE pitch". To je to, proč tu jsme. Prstová spára v nádherné stěně. Lezeme čistě.
Další délka končí na pilířku. Předbíhá nás dvojka co leze jinou cestu se stejným štandem. Tereza sdílí štand s nimi a my čekáme v cestě na takových celkem dobrých stupech, až prvolezec druhé dvojky odleze. Předvádí neuvěřitelný koncert okolo tenounké spáry. Krásně se to pozoruje, ale je to dost zdlouhavé. Nakonec, když už se zdá, že nejhorší má za sebou, uklouzne a končí těsně nad mou hlavou. Oba dva jsou trochu potlučení a rozhodnou se slaňovat dolů. A my můžeme pokračovat nahoru. Dáváme ještě tři krásné délky a potom se rozhodneme slaňovat také. Dolů takovou stěnou je to skoro tak krásné, jako nahoru.
Dole nazouváme boty a vyrážíme na lanovku. Dáváme kafe v restauraci, kde zjišťujeme, že pokud francouzům nefungují karty, tak dokáží zdržet frontu až o dvacet minut. Večeříme u stanu. Neuvěřitelně krásný den.
Pa 20.8.
Zase Rest day. Ráno jedeme do autem do Chamonix. Trochu pojíst, trochu nakoupit. Zjišťujeme, že v devět už jsou všechny, ale úplně všechny, parkoviště obsazené. Tak se vracíme do kempu a jedeme do města autobusem. Zmrzlina, nákupy a veget.
So 21.8.
Už jsme poučeni,
vstáváme až v 5:30. Na Midi jedeme až třetí lanovkou. Tereza s Marií jdou
bojovat do Guiffra-Monachi TD 6a na Éperon des Cosmiques.
Já se procházím po Vallee Blanche. Provádím "collect the memories", jak říkal jeden Skot, kterého jsme potkali na Mer de Glace. Od roku 1984 se dolina změnila strašně moc. Je tu "nová" Refuge des Cosmiques. Mají tam docela dobrý kafe a koláče. Na kosmický hřeben vyrážejí průvody průvodců s klienty. Severní stěna Mont Blanc Du Tacul je plná trhlin a cesta nahoru se složitě prolétá mezi nimi a seraky.
Refuge des Cosmiques a Mont Blanc Du tacul
Před lety to byl hladký sráz s jednou trhlinou, který jsme byli schopni sejít i za tmy. Cesta kolem Taculu a Kapicína, která byla skoro po rovině se dneska motá mezi mnoha trhlinami a je podstatně níže. Kde mohla být chatka, v které jsme strávili týden mi není vůbec jasné. Přestože letos bylo hodně sněhu, je celé údolí plné trhlin. Kolem třetí holky slaňují a jdeme zase pomalu nahoru na Midi. Máme zde trochu času, tak se kocháme na všech terasách. Potom jedeme dolů na slavnostní večeři.
Ne 22.8. jedeme domů
Balíme, loučíme se s Terezou. Den trávíme na švýcarských, německých a českých dálnicích. V devět jsme v Praze.
