V pátek před čtvrtou se scházíme u autobusu na Florenci. Kvitujeme, že se vlastně všichni navzájem známe. Nakládáme kola a vyrážíme směr Makarská.
Po ranní snídani dorážíme do Makarské. Přenášíme věci na loď, jdeme se koupat a couráme městem. Potom odplouváme na Korčulu, přístav Korčula. Večer se couráme městem, dáváme první vínko.
Přejezd do Bela Luka. Vybírám si cestu po pobřeží. V Kneže odbočuje část po silnici do kopce. Pokračuji po pobřeží. Když narazím na makadam, uvědomuji si, že už jsem tu jel. Po delším boji dojedu v Babina na asfalt a pokračuji pěknou cestou podle pobřeží až do Prigradica. Celou cestou se vine téma hledání Mirečka. Tady už z pobřeží vyrážím na kopec a do městečka Blato. Potom oklikou po vedlejší silnici do Vela Luka. Koupání u přístavu a potom přeplutí na ostrov Vis přístav Vis.
Kolečko po ostrově je jednoduché. Nejdříve pořád do kopce a potom prudké serpentýny do přístavu Komiža. Zde na nábřeží jsou skvělé restaurace. Potom zase do kopce a středozemím. Závěrečná zajížďka do přímořského městečka Milna, kde opravu nic není. A nakonec přes menší kopec zpět do Visu.
Ráno přejíždíme Na ostrov Hvar, pístav Hvar. Kapitán prohlásil, že pokud to nepůjde, tak se vrátí. Šlo to. Výsledkem bylo, že leckdo, včetně mě, krmil rybky snídaní. Druhý zážitek byl výsadek z lodi, na který jsme měli asi deset minut. Hvar je plný turistů a nesmí se v něm jezdit na kole. Nic moc. Cesta do přístavu Stari Grad měla klasický průběh. Nejdříve do kopce a potom z kopce. Byla umocněná skvělým vínem ve skvělé hospůdce. Stari Grad je nádherný. A ryby k večeři skvělé.
Okruh po Hvaru. Nejdříve jsem se vydal po Karlových stopách na sever. Pak do městečka Basina, kde jsem se dvakrát neúspěšně snažil sjet a k moři. Ale nic zajímavého. Přímou cestu do přístavu Vrbovska mi nejdříve rozmlouval nějaký anglán a potom mě z ní vyhnala kolona stavebních strojů. Tak jsem to objel po silnici. Ještě jsem zajel do pěkné příbřežní silnici do přístavu Jelsa a dál dokud silnice byla pěkná. A pak už nejkratší cestou zpět.
Ráno přejíždíme na ostrov Brač, přístav Bol. V přístavu se pro jistotu společně fotíme. Asi někdo věděl co nás čeká. Vybral jsem si trasu nejdříve po pobřeží a potom prudkými serpentýnami vzhůru. Asi proto, že serpentýny byly čerstvě vyasfaltované. Zato byly dost do kopce. Nahoře jsme to zkratkou vzali pod stoupání na Vidova Gora. Chvílemi lesní cesta, chvílemi něco, co by se i sám John Loudon McAdam zdráhal spojit se svým jménem. A potom ještě stoupání na vrchol (780mnm). Nazpátek to bylo už jen z kopce. Akorát mě nikdo neřekl, že poslední krátké stoupání má dva kilometry. Cesta byla zatraktivněna kostelem s borovicí na střeše, mramorovým lomem a opravou Karlova kola. Den jsme zakončili parkování u zmrzlinového stánku, průvodem Božího těla a vínem v přístavu.
Poslední den volím jako většina kratší cestu. Necháme se přepravit do přístavu Supetar a odtud při pobřeží jedeme do Pučišča se zastávkou v podhorské vesničce s příznačným jménem Dol ve výborné vinárně (Jak řekl Petr, a měl pravdu jako vždy). Večer přeplouváme do Makarské. Poslední spaní na lodi, poslední večeře, poslední zpívání.
Ráno po snídani vysedáme, nakládáme bagáž a kola a máme celý den na courání. Vyrážíme přes kopec do Tučepi. Jdeme různými cestami, různě se dělíme a setkáváme. Nakonec všichni končíme v jedné hospodě na oběd. S koupačkou to zpět stíháme tak akorát k odjezdu.
V devět se loučíme na Florenci. Dovolená skončila.
Co dodat. Loď Sretan se skvělou posádkou a zejména se skvělou kuchyní manželky kapitána. Ježdění podle svých možností, někdy sám, někdy ve větší skupině, jak to vyšlo.
A zejména jedinečná parta: Dana, Dana, Dana, Hanka, Helena, Honza, Ivana, Jarda, Karel, Marie, Milada, Miloš, Mirek, Oleg, Petra, Petr, Tomáš, Věra a taky Sára s Petrem.
Zájezd 22500CZK, jinak 220EUR, Celkem 27,5k
