Leonodio a Nafplio

Odlet 26.2. s SKY Expres do Athen a autem do Leonidia. Martin, Radka, Petr a já. V Leonidiu krásný apartmán v zahradě s mandarinkami a citróny.  

 

Lezení hlavně ve stěnách přímo nad Leonidiem. Oblast Douvari,  Hospital, RedRock, Picolo Muro, Mad Wall, Rocspot. Čtyřikrát nástup přes dvě stě výškových metrů. Jeden rest day s koupáním mi nestačil.

 

Lezl jsem tak do 5c a 6a na druhém. Takových cest byl naštěstí v těchto oblastech dostatek.

 

 4.3. jsme přejížděli do Nafplia a během cesty jsme se stavili ještě v oblasti Sábaton a Mini Canoyon.

V Nafpliu jsme bydleli v centru. Starší veliký byt s mnoha balkony předělaný na apartmán. Nic moc. V pátek oblast Neraki, kde klasifikace byla hodně divoká. Skončili jsme koupáním v moři. 

Naopak v sobotu, oblast Karathoma bylo podle mě nejlepší lezení celého výletu. Krásná skála, přiměřená klasifikace a skalní kostel hned vedle.

V sobotu přesun do Athen a přelet do Prahy. Náklady na osobu: 16750.-CZK

Španělsko - Málaga - lezení

13.03.2025 - čtvrtek. FR9746 16:10 odlet z Prahy a s Rainair v trochu klooustrofobickém letadle jsem byl v 19:40 v Malaze. Vlakem jsem odjel k obchoďáku podle instrukcí a tady mě čekal Martin. Rychlá večeře v Mekáči a jeli jsme spát nad Malagu pod Pinares de San Anton na parking kde už Martin dříve spal. V noci prší.

 

14.03.2025 - pátek. Parkujeme dole u pláže. Procházka po pláži do centra. Hledám muzeum Picasa. Musí se koupit lístky předem. Obejdu hrad, najím se v Burger King a jedu nazpátek. Vyzvedneme Aničku a jedeme na El Choro.
Chceme dojet na plotny Valle de Abdalajis, ale cesta je kuli spadanému kamení neprůjezdná. Tak se vracíme a spíme v kempu u přehrady.
 

15.03.2025 - sobota. Ráno jasno, lezecký den. Lezeme na Frontales.
Sektor Suizo.
Quatro Elephants, 5 - druhý
Tinto de Verano, 6a+, druhý s dopomocí
Sektor Momia
Welcome to El Choro, 5+, druhý
Cafe Burbuscon, jenom první délka 5a, druhý

Spíme zase na parkovišti, prší.

16.03.2025 - neděle. Ráno zkoukneme skály rovnou u silnice a ještě se jedeme podívat na Turon.
Prší, tak tam ani nedojdeme. Odpoledne procházíme městečke Casarabonela, včetně koupaliště a náměstí. Když se nechytneme v hospodě končíme v Malaze na nábřeží na večeři. Loučíme se s Aničkou a odjíždíme spát do Parque Regional de Sierra Espuňa. Mží. 

 17.03.2025 - pondělí. Ráno nás budí ostraha. Najíme se a vyrazíme na procházku. Hledáme skály a nakonec na vršku najdeme v mlze zajímavé stavby. Když se vrátíme k autu, zase prší. Jedeme do teplých pramenů Les Fonts d'Algar. Myjeme se a odjíždíme na parking Area Reacreativa Es Pou nad Tarbenou.

18.03.2025 - úterý. Ráno prší. Když přestane, jdeme se projít. Nakonec pěkná procházka až na zříceninu. Když se vrátíme, zase začne pršet. Jedeme k moři. Oblast Pueblo Mascarat nebo Carp. Strašně prší. Spíme Area Reacreativa Es Pou nad Tarbenou.

19.03.2025 - středa. Lezecký den. El Castell de Guadeles. Oblast Penya l'Alcala čtyři pětky, pak níže Cara Oeste lezl už jen Martin. Jedeme nakoupit, ale všude je zavřeno protože je svátek Svatého Josefa. Spíme na parkovišti s pěkným výhledem. https://maps.app.goo.gl/axBs7tccQ5krTN2i7 

 20.03.2025 - čtvrtek. Zkoušíme oblast Abdet. Dvě pětky zarostlé křovím. Tak se vracíme do de Guadeles. Martin Chvilku leze. Pak se jedeme vykoupat do přehrady podl lezením. A jedeme domů. Na dálnici směrem na Valencie, Barcelona, Francie. Někde u Monpeliere omylem odbočujeme z placené dálnice a motáme se na Áles a Portes. Ve čtyři zaléháme na parkovišti u silnice. 

21.03.2025 - pátek. Stavíme ve vesnici Villefort. Procházka nahoru na kopec ke kříži a kafe. Pak vyrážíme a jedeme k dálnici Lyon (zácpa), Bosancon, Belford (ještě sjíždíe z dálnice natankovat) Německo a končíme v Nýřanech na kopci ve tři ráno.

22.03.2025 - sobota. Ráno se stavujeme u rodičů Radky v Nýřanech a Martin mě vyhazuje v jedenáct před barákem.

Letenka 2637.- CZK, Celkem 10000.-CZK hlavně za naftu a dálnice

Chamonix - srpen 2022

05.08. - Pá - Ve čtyři nabírám Marii na Brumlovce a vyrážíme.

06.08. - So - Spíme na parkovišti v Le Buet, vstáváme jdeme k vodopádu de Berard a o kousek výš lezeme L'ile aux Razmokets. Osm kratších odjištěných délek. Vychází to, že každý leze co mu sedí. Paráda. Stěnuz slaňujeme. Spíme zase na parkovišti.

 

07.08. - Ne - Vstáváme a jedeme do Argentiere k lanovce a nakoupit. Nakonec zjišťujeme, že se nikde nedá zaparkovat, natož před obchodem. Končíme na parkovišti u lanovky Plan Jordan, kde je zakázáno parkovat v noci, když se odklízí sníh. Takže je plné boudiček. Zjišťujeme, že naše lanovka, kterou jsme chtěli vyjet už šest let neexistuje. Takže neplánovaný Rest a spíme přímo na parkovišti pod lanovkou.

08.08. - Po - Ráno vyjedeme na Plan Jordan vydáváme se cestou k Argentiere Hut. 830 metrů nahoru, 210 dolů, 8 a půl kilometru a šest a půl hodiny. Chata je příjemná, správci velmi přívětiví. Pivo hned po příchodu a vydatná večeře.

 

09.08. - Út - Snídaně v 6:45 (jak jsme později zjistili - poslední runda). Vyrážíme hned nad chatu na cestu Le Gateau de Riz na Aiguille de Refuge. Už v první délce zjišťujeme, že to je vše po vlastním a že na délce použijeme všechen materiál co máme. Druhý štand mineme. Třetí štand mineme. Ale najdeme ho. V další délce Marie bojuje s "Lucky-Luke crack" a potom v plotně s řadou spár to zabalí, sleze a slaňujeme. Ještě se jdeme podívat na další cestu South Ridge na Aiguille du Genapi. Ale balíme to. Večer zase skvělá večeře. 

 

10.08. - St -  Jdeme dolů. Je to zase přes šest hodin. V kempu z loňska měli plno a tak jsme skončili v Le Grant Champ asi 700m dále od autobusové zastávky.

 

11.08. - Čt - Rest day. Odpoledne jedeme do Chamonix. K lanovce na Index, abychom byli připraveni. Radíme se s "Company Des Guides Of Chamonix". Nakupujeme.

 12.08. - Pá - Ráno lanovkou na La Fleber a sedačkou na Index. Deset minut k nástupu na Mani Puliti. Hezká vyjištěná cesta na Aiguille de la GLiere. Pravidelně se střídáme. Je poměrně dobře vyjištěná. Potom se jdeme kouknout ještě pod Aiguille de la Flora na cesty pro další den.

 

13.08. - So - Ráno zase lanovkou na Index. Cesta La plage. Přesně podle popisu lezeme tři krásné délky a pak je slaňujeme, protože do poslední divné se nikomu nechce. Potom dáme ještě dvě délky v Robin Wood. A zase slaNíme, jsem už dost utahaný. Jedeme dolů. Nasedneme do auta, ještě si v Argentiere koupíme večeři a jedeme domů.

14.08. - Ne - Spíme před hranicemi a ráno jsme v Praze

Chamonix hvězdičkové

Zase po letech Šamonice. Tentokrát s příslibem super tahouna do kolmých cest. To se nedalo odmítnout.

 

Pá 13.8.2021

Pozdě večer se nám podaří s Marií zabalit a vyrazit směrem Chamonix. V noci trochu spíme a ráno dojíždíme přímo do města. Hledáme kemp. Nakonec najdeme nádherný Camping Cimes Chamonix kousek pod Chamonix v Les Bossons. Dostáváme lístek na autobus po celém údolí. Celý týden ho pilně využíváme. Stavíme stan a odpočíváme.

 

So 14.8.

Vyrážíme do Chamonix. Nakupujeme mačky a rukavice. Zamlouváme si ubytování na chalupě Charpoua a studujeme trasu. Je trochu zneklidňující, že popis většinou začíná slovy "stará cesta už není průchozí". Jako nejdůležitější se zdá najít žlutý čtverec na skále na druhé straně ledovce. Teoreticky jsme vybaveni dokonale.

 

Ne 15.8.

Autobusem do Chamonix a s malou oklikou na zubačku. První zubačkou vyjíždíme na Montenvers (1913mnm). Zde se odpojujeme od turistů a klesáme na ledovec. Nejdříve po cestě, pak po krátkých žebřících, pak po dlouhých žebřících a nakonec po suti až k moréně (1800mnm). Po ledovci asi dva a půl kilometru nahoru. Musí se přejít na druhou stranu. To je docela těžké. Středem ledovce se táhne hluboká trhlina. Nakonec na protější stěně vidíme malinký žlutý čtvereček (2000mnm).  Je to zase přes morenu, vysoko po suti a po žebřících (dohromady asi 400 schodů, 300m). Pak už jen traverz a do kopce a do kopce a do kopce. Nakonec vidíme na vrcholu hřebínku malinkou chatičku. Posledních sto metrů je zase klettersteig. Dorážíme po čtvrté dost vyčerpaní.
Chata Charpoua je chatička ve výšce 2841mnm pro devět lidí. Spravuje ji paní Sarah, toho času těhotná.
Večeře je v šest, snídaně v sedm.

 

Refugie de la Charpoue a výhled ze dveří na Mer de Glace

 

 

Paní Sára v kuchyni a její zcela transparentní účetnictví

 

Po 16.8.

Po snídani vyrážíme dolů. Zase sestup na ledovec. Tentokrát jdeme po ledu a koukáme, jak v trhlinách cvičí děcka lezení v ledu. Občas trochu prší. Nakonec výstup po žebřících k zubačce.
Večer dorazila Tereza. Náš tahoun a horský vůdce. Večeříme burger v Taco Loco.

          

Po žebřících tentokráte dolů a cesta podle SportTrackeru

 

Út 17.8.

Jdeme si otestovat naší kondici. Jedeme lanovkou na Brevent. Mlha všude kolem ale neprší. Scházíme pod východní stěnu a lezeme Frison-Roche TD- 6a. Zřejmě hodně lezená cesta. Pod nástupem je sedátko, aby čekající měli pohodlí. První délka 6a. Tereze jí vyvedla jako nic. Až v cestě poznávám, že na rozlezení je to setsakra těžké. V druhé a třetí délce (5a) se s Marií střídáme ve vyvádění. Čtvrtá délka je 6a nejdříve jemná stěnka a pak kout, drsný maso. Potom lehký traverz a 5c úžasný kolmý kout. Končíme kousek od vyhlídky na vrcholu. 

Fotíme a jedeme dolů.

 

 

 Takové pěkné koutky.

 

 

Masiv Mont Blancu z Breventu

St 18.8.

Rest day. Trochu nakupování. Velký boj s autem, které nechce nastartovat, a s power bankou, která by s tím měla pomoci, ale nepomohla. Když auto nastartujeme s pomocí dobrých duší z kempu, jedeme nabít baterii směrem na St Gervais a potom nazpátek do Chamonix. Testujeme parking pod lanovkou a jdeme na večeři.

 

 Balíme na další den, jsme připraveni na všechno

Čt 19.8.

Vstáváme v 5:15 a v 6:10 jedeme druhou ranní lanovkou na Midi. Skvělé počasí. Po hřebenu scházíme pod jižní stěnu. Přezouváme se do lezaček, nacháváme bágly dole a vyrážíme. Snažím se vzpomenout, jaké to bylo v roce 1984, kdy jsem si zapsal "takové IV až V A0". Je to podstatně horší (podle průvodce TD+ 6a). Po odtávajícím ledovci přibyla jedna regulérní délka. A moje kondice je zcela někde jinde než dehdy. Tereza zase vyvádí a my s Marií se "vezeme". První délka decentní traverz. Druhá délka 6a v průvodci označená jako "THE pitch". To je to, proč tu jsme. Prstová spára v nádherné stěně. Lezeme čistě. 

 

 

 THE Pitch

 

Další délka končí na pilířku. Předbíhá nás dvojka co leze jinou cestu se stejným štandem. Tereza sdílí štand s nimi a my čekáme v cestě na takových celkem dobrých stupech, až prvolezec druhé dvojky odleze. Předvádí neuvěřitelný koncert okolo tenounké spáry. Krásně se to pozoruje, ale je to dost zdlouhavé. Nakonec, když už se zdá, že nejhorší má za sebou, uklouzne a končí těsně nad mou hlavou. Oba dva jsou trochu potlučení a rozhodnou se slaňovat dolů. A my můžeme pokračovat nahoru. Dáváme ještě tři krásné délky a potom se rozhodneme slaňovat také. Dolů takovou stěnou je to skoro tak krásné, jako nahoru. 

 

 

 

Dole nazouváme boty a vyrážíme na lanovku. Dáváme kafe v restauraci, kde zjišťujeme, že pokud francouzům nefungují karty, tak dokáží zdržet frontu až o dvacet minut. Večeříme u stanu. Neuvěřitelně krásný den.

 

 

Návrat na základnu

 

  

 

Přežili jsme!!!!!Fotíme se s panem Rebufatem.

Pa 20.8.

Zase Rest day. Ráno jedeme do autem do Chamonix. Trochu pojíst, trochu nakoupit. Zjišťujeme, že v devět už jsou všechny, ale úplně všechny, parkoviště obsazené. Tak se vracíme do kempu a jedeme do města autobusem. Zmrzlina, nákupy a veget.

 

So 21.8.

Už jsme poučeni, vstáváme až v 5:30. Na Midi jedeme až třetí lanovkou. Tereza s Marií jdou bojovat do Guiffra-Monachi TD 6a na Éperon des Cosmiques.

 

 

 Zase nějaká spára

 

Já se procházím po Vallee Blanche. Provádím "collect the memories", jak říkal jeden Skot, kterého jsme potkali na Mer de Glace. Od roku 1984 se dolina změnila strašně moc. Je tu "nová" Refuge des Cosmiques. Mají tam docela dobrý kafe a koláče. Na kosmický hřeben vyrážejí průvody průvodců s klienty. Severní stěna Mont Blanc Du Tacul je plná trhlin a cesta nahoru se složitě prolétá mezi nimi a seraky. 

 

 

 Vallee Blanche pohled na Midi

 

 

Vallee Blanche pohled směrem k Helbronner a Dent du Geant

 Refuge des Cosmiques a Mont Blanc Du tacul

 

Před lety to byl hladký sráz s jednou trhlinou, který jsme byli schopni sejít i za tmy. Cesta kolem Taculu a Kapicína, která byla skoro po rovině se dneska motá mezi mnoha trhlinami a je podstatně níže. Kde mohla být chatka, v které jsme strávili týden mi není vůbec jasné.  Přestože letos bylo hodně sněhu, je celé údolí plné trhlin. Kolem třetí holky slaňují a jdeme zase pomalu nahoru na Midi. Máme zde trochu času, tak se kocháme na všech terasách. Potom jedeme dolů na slavnostní večeři.

 

Ne 22.8. jedeme domů

Balíme, loučíme se s Terezou. Den trávíme na švýcarských, německých a českých dálnicích. V devět jsme v Praze.

 

 

I balení bylo náročné

Tatry 2020

Míra dal dohromady zase výpad do Tater, coronavir necoronavir. Tentokrát zařídil Teryho chatu. Tam jsem byl naposledy tak dávno, že už si to skoro nepamatuji. Klasika, večer odjezd z Hlavního a ráno jsme vyráželi z Tatranské Lomnice 1000m tak brzo, že ani nejela zubačka na Hrebienok. Prostě pořád nahoru, až jsme po jedenácté byly na chatě 2000m. Přátelé nějak nepochopili, že už mám v nohách výškový kilometr a začali plánovat co ještě vylezeme.

Volba padla na Malý Ĺadový štít a tak jsme zase vyrazili do kopce k Modrému plesu. Zde jsme krásnou trojčičkou vylezli na hřeben a začali hledat nějaký sestup. Nakonec jsme vylezli až na Malý Ľadový štít 2602m a odtud lehce do Sedielka a po turistické dolu na chatu.

            

    

Na ráno už jsme měli naplánované Šádkovy plotny na Baraní rohy. Doporučení nelhalo. Krásná cesta, tvrdá skála, poměrně dobrá orientace. Sestup je trochu dost suťovitý. Ale večeře byla alespoň zasloužená. Chata skvěle funguje. To že je udržovaná pouze na základě vynášky považuji za zázrak. A všichni nosiči mají můj obdiv. 

   

Třetí den byl přesně jak pravila předpověď počasí. Od rána jsme čekali až přestane pršet a den jsme strávili napůl na cestě a napůl v Kolibě v Tatranské Lomnici.