V pátek před čtvrtou
se scházíme u autobusu na Florenci. Kvitujeme, že se vlastně všichni navzájem
známe. Nakládáme kola a vyrážíme směr Makarská.
Po ranní snídani dorážíme do Makarské. Přenášíme věci na loď, jdeme se koupat a couráme městem.
Potom odplouváme na Korčulu, přístav Korčula. Večer se couráme městem, dáváme
první vínko.
Přejezd do Bela
Luka. Vybírám si cestu po pobřeží. V Kneže odbočuje část po silnici do kopce.
Pokračuji po pobřeží. Když narazím na makadam, uvědomuji si, že už jsem tu jel.
Po delším boji dojedu v Babina na asfalt a pokračuji pěknou cestou podle
pobřeží až do Prigradica. Celou cestou se vine téma hledání Mirečka. Tady už z
pobřeží vyrážím na kopec a do městečka Blato. Potom oklikou po vedlejší silnici
do Vela Luka. Koupání u přístavu a potom
přeplutí na ostrov Vis přístav Vis.
Kolečko po ostrově
je jednoduché. Nejdříve pořád do kopce a potom prudké serpentýny do přístavu
Komiža. Zde na nábřeží jsou skvělé restaurace. Potom zase do kopce a
středozemím. Závěrečná zajížďka do přímořského městečka Milna, kde opravu nic
není. A nakonec přes menší kopec zpět do Visu.
Ráno přejíždíme Na
ostrov Hvar, pístav Hvar. Kapitán prohlásil, že pokud to nepůjde, tak se vrátí.
Šlo to. Výsledkem bylo, že leckdo, včetně mě, krmil rybky snídaní. Druhý
zážitek byl výsadek z lodi, na který jsme měli asi deset minut. Hvar je plný
turistů a nesmí se v něm jezdit na kole. Nic moc. Cesta do přístavu Stari Grad
měla klasický průběh. Nejdříve do kopce a potom z kopce. Byla umocněná skvělým
vínem ve skvělé hospůdce. Stari Grad je nádherný. A ryby k večeři skvělé.
Okruh po Hvaru.
Nejdříve jsem se vydal po Karlových stopách na sever. Pak do městečka Basina,
kde jsem se dvakrát neúspěšně snažil sjet a k moři. Ale nic zajímavého. Přímou
cestu do přístavu Vrbovska mi nejdříve rozmlouval nějaký anglán a potom mě z ní
vyhnala kolona stavebních strojů. Tak jsem to objel po silnici. Ještě jsem
zajel do pěkné příbřežní silnici do přístavu Jelsa a dál dokud silnice byla
pěkná. A pak už nejkratší cestou zpět.
Ráno přejíždíme na
ostrov Brač, přístav Bol. V přístavu se pro jistotu společně fotíme. Asi někdo
věděl co nás čeká. Vybral jsem si trasu nejdříve po pobřeží a potom prudkými
serpentýnami vzhůru. Asi proto, že serpentýny byly čerstvě vyasfaltované. Zato byly
dost do kopce. Nahoře jsme to zkratkou vzali pod stoupání na Vidova Gora.
Chvílemi lesní cesta, chvílemi něco, co by se i sám John Loudon McAdam zdráhal
spojit se svým jménem. A potom ještě stoupání na vrchol (780mnm). Nazpátek to
bylo už jen z kopce. Akorát mě nikdo neřekl, že poslední krátké stoupání má dva kilometry. Cesta byla
zatraktivněna kostelem s borovicí na střeše, mramorovým lomem a opravou Karlova
kola. Den jsme zakončili parkování u zmrzlinového stánku, průvodem Božího těla
a vínem v přístavu.
Poslední den volím
jako většina kratší cestu. Necháme se přepravit do přístavu Supetar a odtud při
pobřeží jedeme do Pučišča se zastávkou v podhorské vesničce s příznačným jménem
Dol ve výborné vinárně (Jak řekl Petr, a měl pravdu jako vždy). Večer přeplouváme
do Makarské. Poslední spaní na lodi, poslední večeře, poslední zpívání.
Ráno po snídani
vysedáme, nakládáme bagáž a kola a máme celý den na courání. Vyrážíme přes
kopec do Tučepi. Jdeme různými cestami, různě se dělíme a setkáváme. Nakonec
všichni končíme v jedné hospodě na oběd. S koupačkou to zpět stíháme tak akorát
k odjezdu.
V devět se loučíme
na Florenci. Dovolená skončila.
Co dodat. Loď Sretan
se skvělou posádkou a zejména se skvělou kuchyní manželky kapitána. Ježdění
podle svých možností, někdy sám, někdy ve větší skupině, jak to vyšlo.
A zejména jedinečná
parta: Dana, Dana, Dana, Hanka, Helena, Honza, Ivana, Jarda, Karel, Marie,
Milada, Miloš, Mirek, Oleg, Petra, Petr, Tomáš, Věra a taky Sára s
Petrem.
Zájezd 22500CZK, jinak 220EUR, Celkem 27,5k
