Termín jarních hor,
tedy jarních prázdnin, opět určilo Ministerstvo školství. A po roce zase
vyhrála Sellaronda. Ubytování v městečku
Badia je uprostřed Alta Badii, respektive našeho oblíbeného parkoviště
Colfosco, a Kronplatzu. Takže vše podle
zajetých receptů.
Cesta
z Prahy si vzala sedm hodin. Apartmán byl veliký a pohodlný, Residence Risa, druhé patro se zimní zahradou.
První den 10.2. bylo
dost špatné počasí. A tak jsme z Colfosca akorát vyjeli k sedlu Gardena a
vrátili se na Colfosco, kde jsme brousili jak černou Col Pradat, tak sedačku
Forcelles a pomu Stella Alpina. To jsme prokládali sezením a jeděním v hostpodě
Edellweiss.
V pondělí očekávala
předpověď slabé sněžení a silný vítr. Kronplatz se zdál optimálním řešením.
Piculin byl hodně zasněžený a Sylvester krásně zrobovaný i dost pozdě. Hospoda
na začátku vleku Arndt v polovině Olangu byla jako minule se skvělým jídlem v dobré
ceně. Takže se dalo přežít i když strašně táhlo od dveří.
V úterý se počasí
začalo zlepšovat. Vyjeli jsme na Boe a dali třikrát Vallon, kde ale dost
foukalo. A foukalo to i cestou nazpět dolů do Corvary. Tak jsme sjeli na Passo
Compolongo a odtud jsme vyzkoušely sedačky na všechny tři směry. Všechny jsou
dobré. Ještě jsme zkusili kousek dál na Arrabu, ale nakonec jsme se vrátili na
naše Colfosco. Letos byl vysněžený také střed - Stella Alpina - kde byl pěkný
slalom na čas. I k večeru docela jetelný.
Středa 13.2. byla ve
znamení Sellaronda v oranžovém směru okořeněný Vallonem. Arraba se dala přežít,
protože jela lanovka Portados. Oběd na verandě Berghotel Piz Seteur. Zase
skvělý. A přes Val Gardena zase na Colfoscu. Tentokrát jsme skončili na terase restaurace
Col Pradat. Terasa se vyznačuje tím, že na ní je sluníčko až do úplného západu
nad Sellou.
Ve
čtvrtek bylo v plánu Val Gardena a St. Ulrych. Dopadlo to jinak. Dopoledne jsme
strávili na vleku Val, kde je úžasná černá. Ta se dá jezdit pořád dokola. A
navíc vlek ani sjezdovka není moc dobře značený v mapách. To znamená neskutečný
klid v lehátkách dole u hospody Baita Ciampac Hutte. Klid nerušilo ani vojenské
cvičení, které probíhalo kolem. Odpoledne jsme zkusili černou ve Val Gardeně,
kde je na černé sjezdovce skvělá a drahá Baita Lisas'alm. Asi proto se zde dalo vždy najít místo. A k večeru Colfosco. Jak jinak. Na terase až
do slunce západu.
V pátek jsme
vyrazili na Marmoladu. Ale spojovací lanovka byla zavřená, fronty v Arrabě
veliké, a tak jsme sjeli do Passo Pordoi. Zde na sedačce Lezuo je další úzké
místo. Takže nic moc. Po obědě v Refugio Fredorala, beznadějně nejdražší v
okolí, jsme se rozhodli vracet zpět přes Arrabu. A protože se nám zdálo, že
lidí ubývá. Tak jsme testovali černé sjezdovky. Zkusili jsme lanovku
Portavescovo, což je kabina snad pro padesát lidí, ale jede rychle. A nakonec
ještě spodek lanovky Europa 1. Tady už fronta taky skoro nebyla. Černé
sjezdovky byly krásné, rovné, tvrdé a úplně volné. Škoda těch front.
V
sobotu jsme už jenom vyzobávali nejlepší rozinky z těsta.
Ráno na černou Val. Potom do Val Gardeny. Na černé a na slalomy, které zde byly
postavené k volnému užití. Na jídlo do Baita Lisas'alm a večer na do slunce západu na Colfoscu. Trochu horší pak bylo
sednout do auta a vyrazit domů. Ale zvládli jsme to a ve dvě ráno jsme
vykládali lyže před barákem.
Ubytování
925EUR, Nafta 60EUR + 1250CZK, Dalnice
25EUR, 966EUR Skipasy, 420EUR Jídlo a ostatni
66kCZK celkem