Bylo to stejné jako vždycky, vyšlo nádherné počasí a lyžování bylo lepší než jarní. Na ledovci a na výše položených sjezdovkách nebylo cítit, že je začátek dubna. Dole bylo podle očekávání bahno co tahá za nohy.
Jako každý zájezd má své mouchy. Tam se jede přes noc a z autobusu rovnou na sjezdovky není nic záviděníhodného. Stejně tak cesta nazpět rovnou ze sjezdovky nasednout do autobusu. Noční cesty jsou pro moji páteř podstatně nebezpečnější než lyžování. Také nutnost ranních srazů při odjezdu na čas a pozdních večerních návratů ze zájezdu spíše dělá školní výlet.
Spali jsme v městečku Latch uprostřed nádherných jabloňových sadů, dvě hodiny jízdy do Fiss-Ladis a hodina jízdy do Val Senales.
Serfaus-Fiss-Ladis
Doporučuji kabinku Almbahn a sjezdovku Adlerpiste, která si na nic
nehraje a jede přímo podle lanovky dolu. Přestože je červená, u mě má
hvězdičku. Zejména proto, že na ni moc nesvítí sluníčko a tak moc
netaje. Na druhé stran střediska je skvělý Pezidbahn se dvěma černými
sjezdovkami. Ty nemají chybu až na trochu placatý dojezd. A dá se odtud
dojet na Skihutte Masner, která je dost veliká na to, aby se našlo místo
k sezení i mezi dvanáctou a jednou hodinou. Ceny odpovídají výšce.
Za
zaznamenání stojí ještě Direttissima, která může snad být i nebezpečná,
pokud je tvrdá. V dubnu na sluníčku je to boj sv bahnitých náhrabech.
Nic moc.
Středisko splňuje pravidlo, že nejlepší sjezdovky jsou daleko od parkoviště.
Val Senales
